Další ráno. Již to začíná být rutina, jako každé ráno snídaně, obléct se, dát do pořádku náčiní a jedeme. Hned vedle našeho kempu je opravna lodí. Téměř každý den se lodě mění a někdy to je docela zajímavá podívaná když projíždíme kolem.

 Zajeli jsme zhruba dva kilometry a začínáme to zkoušet. Na některých místech chytíme ojedinělou tresku tmavou, makrelu a sem tem i tresku obecnou, ale ty jsou malé a nemají míru, tak je pouštíme. Připlouváme k nějaké tyči vyčnívající z vody a opět zkoušíme. Hned při prvním nahození začíná tanec. Nástrahy ani nedopadnou na dno a je cítit záběr. Vytahuji, je cítit neuvěřitelná zátěž. Mám ryby u hladiny. Ano ryby. Chytám na návazec s pěti peříčky a je plně obsazeno. Kolegové na lodi mají to samé. Jarda jásá: "konečně to je ono, rychle tahejte !"  Jsou to všechno Tresky tmavé okolo 40 cm. Tato treska nemá míru, takže je bereme. Z počátku se mi líbí jak berou, ale pak si uvědomuji, s kým jsem na lodi. Jsou to "masaři" jako hrom. Oči jim září a plní bedny co to jde. Ne si užít chytání, ale natěžit co nejvíc ryb. Na lodi máme tři bedny a oni nepřestanou dokud nejsou plné! Toto není můj cíl, já si raději zajedu někam, kde budou brát větší ryby a užít si chytání...

Jen pro představu, bedna má rozměr 50x60 cm

Je mi z toho smutno, ale co mám dělat. Z lodi se vystoupit nedá a i pro příští dny není řešení, sám se na vodu nemám jak dostat... Chytám tedy svým tempem, ryby nechávám jen ty největší, což se kolegům nelíbí. Máme plné bedny, můžeme jet ryby vykuchat a udělat z nich filety. Něco na zmrazení, něco na okamžitou spotřebu. Na chatě dostávám školení, že když jsem s němi, musím chytat tak jak oni, protože na konci pobytu se všechny chycené ryby stejným dílem rozdělí mezi nás a oni na mně chytat nebudou. Další mé zklamání je, že rád bych si vzal ryby v celku, samozřejmě, že bez hlavy a ocasu aby nezabíraly místo, ale prostě větší kousky filetů. No ale ne, protože se to dělí na tři díly, tak i ty větší kusy se rozkrojí na stejně malé kousky jako jsou ti jejich trpaslíci co brali. To by se pak těžko dělilo...

No nic, další den je za námi.