Datum: 13.10. 2013 Počasí: jasno, teplota 14° C, bezvětří
Revír: Petrůvka 1a - 2 Tlak: 1020,5 - 1021,1
Můj otec jel  včera kolem chovných rybníků naší MO a viděl, že je výlov. To pro rybáře u nás znamená, že se v našich revírech objeví pár ryb. Vyjeli jsme tedy následující den zjistit co nám vysadili. Překvapilo nás, že "něco" vezli i do tohoto revíru, protože ten by se měl zarybňovat později. Z hruba po půl hodině nám bylo jasno co to bylo byli to kapříci okolo 25 cm, kteří brali téměř bez přestání. Během tohoto šílenství akorát dcera chytila mírového kapra 42 cm, který mezi tuto mládež viditelně nepatřil, byl to pozůstatek z loňského roku. Vzhledem k tomu, že víme že místní obyvatelé po odchodu rybářů nastoupí na pytlačku, tak tam tito malí kapříci opět nebudou mít šanci do míry dorůst. Oni totiž berou vše. Škoda, že naše rybářská stráž také někdy nekontroluje co se na revírech děje mimo povolenou dobu lovu...
Datum: 10.9. 2013 Počasí: jasno, teplota 19° C, bezvětří
Revír: Petrůvka 1 Tlak: 1018,5 - 1017,0
Teď jsem měl delší pauzu v chytání, protože jsme byli na několika víkendových pobytech, mezi tím v práci, no a pak nějaká viróza. Dnes se to už nedalo vydržet, tak jsem si alespoň na dvě hodinky odskočil do naši Petrůvky. Kdysi, když jsem chytal před dvaceti roky to byl doslova rybářský ráj. Nekonečné množství nádherných štik, tloušťů, úhořů a cejnů. Bohužel jednoho krásného dne naši polští sousedé do ní vypustili nějaké svinstvo a bylo po rybách... Na hladině plavaly trofejní ryby a ryby o kterých bych nikdy neřekl, že v Petrůvce žijí. Šel jsem k ní se smíšenými pocity (i když jsem už  u ní letos byl), nečekal jsem ani nic převratného, bohužel vzpomínka na ten zdrcující pohled na hladinu ve mně zůstala i po tak dlouhé době. Nejprve jsem zkusil přívlač, ale bohužel zatím po štikách nikde ani památky. Tak jsem vyzkoušel chytat na položenou. A hned nekonečné množství záběrů na žížalu, bohužel samí malí okounci, ale to jsem už znal i z minulosti, v tom byla Petrůvka i tehdy úplně stejná. Stejně tak jako v minulosti po dvaceti minutách toto šílenství ustalo (zřejmě si to okouni mezi sebou řekli, ať si ti ostatní dávají bacha). Přichází první viditelně jiný záběr a mám karáska 32 cm. Ejhle karasi nikdy v minulosti v Petrůvce nebyli! Pak ještě vytahuji další tři a bohužel musím jít domů i když se mi nechce. Konečně jsem si krásně zachytal - díky moje Petrůvko, určitě se k tobě budu opět vracet jako dřív a hledat co máš pro mně za překvapení. Mé první závěry jsou takové, že v Petrůvce se úplně po té katastrově změnily druhy ryb, ale věřím, že už tam někde čeká nějaký pořádný kousek, co to nevím štika to zřejmě nebude, ale nechme se překvapit, vždyť od té pohromy to je už 20 roků...
Datum: 13.8. 2013 Počasí: jasno - přeháňky, teplota 23° C, slabý vítr
Revír: Stonávka 2A Tlak: 1018,2 - 1017,5

Tentokrát jsme se rozhodli vyrazit na "velkou vodu", jeli jsme chytat na Těrlickou přehradu. Našli jsme si na pohled krásnou zátočinu. Ihned při příchodu nás čekalo krásné uvítání rybama a to když těsně kolem břehu majestátně pomaloučku projížděla štika podle odhadu tak 70 cm - nádherná podívaná. Celkově pohled na vodu byl velmi příjemný. Oproti revírům na kterých jsme dosud chytali byla voda viditelně plná života, neustálé vyskakování ryb, plno malých rybek u hladiny...

Nedočkavě jsme tedy začali chytat. Asi půl hodiny vytahuji kapra, bohužel podměrečného (38 cm). Pak přichází několik perlínů. Sice jsme nechytili nic co by nás nějak extrémně potěšilo, ale konečně jsme si alespoň zachytali a ne se u vody nudili jako v předcházejících dnech.

Další fotky

 

Datum: 23.7. 2013 Počasí: jasno, teplota okolo 28° C, silný vítr
Revír: Kozinec 1A Tlak: 1013,5 - 1013,7

Chytání jsme zahájili v 16.00 hod. Po hodině čekání a zkoušení různých nástrah vytahuje dcera prvního miniaturního okounka. Pak se konečně začne dít něco na mých udicích. Zpočátku také jen samí okounci.Chvíli na to vytahuji nádherně zbarveného Perlína. Pak po několikerém nahození chci zavěsit číhátko a cítím docela slušný tah na prstu, takže jej ani nezavěšuji a sekám. Vytahuji karase 34 cm. Těch pak bylo ještě několik. Bohužel, ten mini okounek byl jediným úlovkem mé dcery. No ale můj otec, který byl s námi je na tom ještě hůř. Tomu po celou dobu ani jednou nezabralo.

 

Datum: 16.7. 2013 Počasí: jasno, teplota okolo 25° C, mírný vítr
Revír: Olše 3a - 1 Tlak: 1022,1 - 1021.6

Původně jsme měli naplánováno, že pojedeme na jiný revír, ale v poslední chvíli jsme se rozhodli pro tento revír. Ani v minulosti jsem na něj moc rád nejezdil, protože na tomto revíru to vždy vypadalo jako na závodech. Chytá tam tolik rybářů, že rozestupy jsou maximálně tak velké jak to předepisuje rybářský řád. Bohužel jsem zjistil, že se to o moc nezlepšilo ani v této době. Na ryby jsem vyrazil s dcerou. Po téměř hodinovém čekání bez záběru vytahuji cejna okolo 25 cm. Chvilku na to dalšího vytahuje dcera, pro kterou to je historicky první ryba v její rybářské kariéře. Ji se pak podaří chytit ještě další dva. Já až do konce chytání jsem bez dalšího záběru. Takže den zase opět nic moc, ale určitě to jednou příjde...

První ryba, kterou chytila má dcera ve své rybářské kariéře.

Datum: 19.5. 2013 Počasí: jasno, svítilo slunce, teplota okolo 15° C, bez větru
Revír: Petrůvka 1a - 2  

Na ryby jsme vyrazili ve čtyři odpoledne. Bylo to moje první chytání po dvacetileté pauze, takže docela nervozita. Chytám na dva úplně nové pruty, délka 3,3 m teleskop laminát a 3,1 m  teleskop carbon. V záloze mám ještě prut, který si připravuji "na lehko" během chytání. Kupodivu nemám žádné větší problémy s chytáním, když je to po tolika letech. Jen má příprava záložní udice, přináší trochu rozveselení pro mého otce a dceru, se kterými jsem na rybách - splávek dám na udici naopak. 
Během chytání jsem chytil dva podměrečné kapry ( 38 a 39 cm) a plotici. 

 

První ryba chycena po dvacetileté pauze

Další fotky z tohoto chytání

Ryby jsem začal chytat ve svých 13 rocích, tedy v roce 1977. 
Začalo to tak, že jsem se přihlásil do rybářského kroužku, který byl na naši základní škole, vlastně jen z toho důvodu, že prostě kroužek existoval. Měl jsem totiž takový zvyk, že jsem se přihlásil do každého kroužku, musel jsem vyzkoušet téměř každý sport, který se dal v našem okolí provozovat... V té době jsem ještě netušil, že jsem začal něco, co mně bude bavit téměř celý život.
Vzpomínám si, jak jsem vyrazil poprvé na ryby, byl to neopakovatelný zážitek, když jsem z vody vytáhl první rybu.
Pak jsem bez přestání chytal až do svých 29 roků. Když jsem se seznámil se svou manželkou, nedopadlo to tak jak si většina bude myslet, že jsem proto přestal chytat, naopak po roce ona začala ryby chytat také. Trvalo to ale jen dva roky, pak jsme začali  stavět náš rodinný domeček a zjistili jsme, že na ryby nám nezbývá čas. Tak jsme se rozhodli, že na tři roky toho necháme a až bude všechno hotové, tak budeme zase chodit na ryby. To jsem netušili, že z původních tří roků bude těch roků dvacet, protože práce kolem domku ne a ne končit, naopak ji stále přibývalo.


Už to vypadalo, že snad se k rybaření nikdy nevrátím. Zlom přišel v roce 2009, kdy mi lékaři zjistili nepříjemnou nemoc, která se v podstatě nedá vyléčit, ale při užívání víc jak deseti tablet denně se sní dá téměř normálně žít. Bohužel při této nemoci, jak to již bývá se přišlo i na další nemoci a to takové, že jsem již i čekal na výsledek, který také mohl znamenat konec všeho. V těchto chvílích si člověk uvědomí, co má z toho, že se celý život za něčím pachtí a rozhodl jsem se od té chvíle žít normálně klidně a vykašlat se na to ostatní. Ne že by jsem nic nedělal, ale od té doby dělám jen tolik aby mi zbyl čas i na záliby. Naštěstí výsledky tehdy přišly nádherné, podezření bylo vyvráceno a zatím to vypadá nadějně.
V letošním roce (2013) jsem tedy na konci zimy vyrazil na ČRS a vyřídil si po dvaceti rocích povolenku. Jsem zatím mírně šokovaný ze změn, které se mezitím v rybaření odehrály, ale určitě si časem zvyknu. Na svá rybaření po dvaceti rocích vyrážím se svou dcerou a někdy otcem, který vlastně ryby začal chytat kvůli mně. Když totiž chodil jako můj povinný doprovod v době kdy mi nebylo ještě ani patnáct na ryby, se jednou zdravě rozčílil, že nebude se mnou jen sedět u vody a dívat se jak chytám, když už tam jednou je tak bude chytat také. No a od té doby on chytá bez přerušení.
Nebudu tady rozepisovat mé první chytání po dvaceti letech, je to takový zážitek, že o něm bude samostatný článek (on to byl vlastně zážitek pro mou dceru a otce, jak se bavili na můj účet). Teď máme za sebou měsíc chytání sice bez velkých úspěchů, ale s krásnými pocity a hlavně velkým odpočinkem u vody.