Vytvořeno 1. 4. 2017 15:34

Aktualizováno 1. 4. 2017 16:27

Konečně krásné počasí! Teploty se šplhají ke dvacítce, dokonce místy i nad dvacítku, tak nečekám a letos o něco dřív než posledních pár roků vyrážím na ryby. Jedu na můj nejbližší revír Petrůvka 1a. Bydlím doslova "za kopcem" cesta mi autem trvá pět minut.

Jdu na dvojku, kde před pár dny byli vysazeni Pstruzi duhoví na rybářské závody. K mému překvapení není u rybníka hodně rybářů. Zřejmě jsem dorazil v době "střídání" tedy ve 12 hod., protože do dvou hodin je rybářů víc než na závodech. Rybník je doslova v obležení.

Sezónu začínám úspěšně po půl hodině, kdy vytahuji letošního prvního kapra. Když jej pouštím zpět do vody jako by tomu nemohl věřit chvíli stojí u břehu. Pak ale mávne ploutví a je pryč.

No a dá se říct, že to bylo pro první den vše, pokud nepočítám jednoho ježdíka, který se mi po chvíli vrhl na háček přichystaný pro pstruha. Ale nijak mi to nevadí, je po letošní téměř dokonalé zimě nádherně. Sluníčko svítí, pohoda a klid, ptáci zpívají... No později se to ale změní, dorazí totiž dva rybáři, kteří bez rádia nemůžou být ani v přírodě! Ne, nemají jej puštěné až nějak extrémně hlasitě, ale přeci jen to tu pohodu trochu ruší. Tak tedy končím svůj první den u vody v roce 2017 a odjíždím domů.

Za dva dny je počasí ještě pěknější, teplota šplhá k 23°C a i když jsem neměl vůbec v plánu jít na ryby, nedá mi to a vyrážím znova. Tentokrát je docela plno hned při příjezdu, ale vidím, že místo kde jsem chytal posledně je volné, tak na něj znova usedám. Po patnácti minutách mám kapra. Všímám si, že někteří rybáři nechápou proč vytahuji podložku na kterou rybu pokládám. Když jej pouštím udivení stoupá - vždyť měl 40 cm... Pak jako přes kopírák ježdík a konec. Tentokrát rádio nehraje, tak sedím, pozoruji přírodu a okolní rybáře. Jelikož rybník je docela malý, tak i slyším kdo si co povídá. V tomto pohodovém rozpoložení se začínám zamýšlet nad tím jak to tady vlastně chodí. 

MO vysadí kapry ve velikosti 35 - 45 cm (nebo pstruhy okolo 30 cm), začíná závod kdo jich odnese víc. Každý kapr 40 a víc ( a mám dojem, že i někteří 39 cm, když je druhý a musí se končit) jde do vezírku a rychle domů do mražáku dokud není plný. Ne nejsem zastánce "Chyť a pusť", taky ryby beru domů, protože je manželka doslova miluje (se mnou je to horší...), ale nebudu jich proto brát tolik, kolik je mi dovoleno chytit. Jen to co stačím sníst. V nevýhodě jsme my co na ryby chodíme zhruba 20x za rok, protože jinak musíme chodit do práce. Znám pár důchodců, co u vody sedí denně a doslova u nich platí to o tom mražáku a ještě se tím chválí. Pro nás ostatní toho pak moc nezbude. Nechápu také systém nákupu ryb k vysazení. Opravdu musí být třeba ti kapři jeden jako druhý? Proč se nedávají v různých velikostech? Ti co jsou vysazeni opravdu malí (okolo 20 cm) by získali zkušenosti a nebylo by je až tak jednoduché je chytit. Také věřím, že by MO ČRS nepřišlo na mizinu, kdyby při každém vysazení pustili do revíru i jednoho trofejního nad 70 cm, aby pro ty sportovně založené bylo něco na zvednutí adrenalinu, když má takového kapra na udici. Jasně vím, že se najdou i taková ho..., která takového kapra odnesou domů! Bohužel to už je daň za to, že není těch kontrol u vody tolik kolik by bylo třeba. Také by nebylo špatné se zamyslet třeba nad tím, že by byl ještě víc omezen počet odnesených ryb během jednoho týdne od vody. Jak by bylo krásné chytat ryby celou sezónu, ne jen čtrnáct dnů po vysazení...

Zaráží mne i chování rybářů v jiných směrech. Jednomu se docela dařilo a začali mu brát pstruzi, v ten moment se našli takoví co se stáhli co nejblíž k němu a nahazovali přímo před něj, dokonce tak, že mu udici zamotali! Když někdo něco chytil, nejraději by mu rybu okamžitě vzali a vyhodili jej od vody, prostě viditelně nevraživá atmosféra mezi rybáři. Nechápu! 

Další kapitolou jsou rybáři, členové ČRS z Polska, ale o tom až jindy.