Legislativní proces změny povolené doby lovu na mimopstruhových revírech je úspěšně dokončen. V uplynulých dnech byla podepsána novela vyhlášky č. 197/2004 Sb., k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, kterou se mění denní doby lovu ryb na mimopstruhových revírech a byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 25/2018 Sb. v částce 14, která vyšla 19.2.2018.
Na základě této novely platí s účinností od 1. dubna 2018 následující denní doby lovu ryb na mimopstruhových revírech:
v měsíci duben, květen, červen, červenec, srpen, září od 4 do 24 hodin,
v měsíci říjen, listopad, prosinec, leden, únor, březen od 5 do 22 hodin.
Tyto povolené denní doby lovu ryb jsou v mimopstruhových revírech platné již v této sezóně, resp. od 1. dubna 2018.
Na první akci "Vlakem na ryby" jsem se rozhodl vyrazit na Labe do Kolína. Balím si poprvé "cestovní batoh na ryby vlakem" co do něj dát aby toho bylo co nejmíň, ale aby nic nechybělo. Vím, že tento batoh bude potřeba doladit po každé akci, kdy zjistím, že něco chybí, nadbývá nebo je něco špatně. Volím batoh střední velikosti a plním. Tři teleskopické udice, povinná výbava... nakonec i stolička (vždyť není vůbec těžká - to si ostatně říkám téměř o každé věci, kterou přidávám). Výsledek je takto krásně zabalená batoh.
Jsou tři hodiny ráno, vstávám. Rychle uvařit ranní kávu, bez které to prostě nejde, jinak bych "nenastartoval" a zkontrolovat naposledy jestli něco nechybí. Pěšky vycházím na vlak u nás v Petrovicích u Karviné. Cesta mi trvá dvacet minut a je tady první zjištění. Ty "lehké" věci v batohu nejsou tak lehké jak to vypadá... Vyjíždíme. Přestup v Dětmarovicích, Bohumíně a po čtyřech hodinách jsem v Kolíně. Tam se ke mně přidává můj syn a jdeme k Labi na jeho oblíbené místo. A jéje, je obsazeno, Jdeme tedy jinde kde také sem tam chodí. Situace se opakuje, jdeme dál. Konečně si vybíráme místo .
Zhruba po půl hodině mám docela pěkný záběr, ale vzhledem k tomu, že jsme se ze synem "zakecali" protože jsme se od vánoc neviděli, reaguji pozdě a záběr vychází na prázdno. Po další půl hodině vytahuje syn cejna. Dlouho se nic neděje a syn je neustále nešťastný z toho, že jsme nešli na jeho oblíbené místo. Tam totiž podle něj berou alespoň nádherní karasi a víc by jsme se pobavili jejich chytáním, Přesvědčuje mně že už je to docela dlouho, že možná už rybáři, kteří tam chytali odešli, tak že se tam vrátíme. Chvilku nás zdrží podívaná, jak z cesty sekají autem rákosí na březích řeky a to tak, že sekají až do vody (škoda že jsem si to nenatočil, kamera při tom leží v batohu). Nejsem sice myslivec, ale myslím že v této době v tomto rákosí hnízdí ptáci. Třeba několik divokých kachen jsme tam viděli na vlastní oči. Dospělí utečou, ale co mláďata a vajíčka... Tak auto projelo kolem nás, já začínám balit protože toho mám o něco víc vybaleno. V tom přichází nádherný záběr na synovu udici. Vytahuje nádherně stavěného kapra 48 cm.
Po té co jej pustíme zpět do Labe, přesvědčuji syna, že se tady tedy dá přeci jen chytit ryby, že by jsme měli zůstat. Bohužel neúspěšně. Stěhujeme se. Měl pravdu je již volno a proto zasedáme. Po několika desítkách minut mám záběr, vytahuji karase okolo 40 cm, neměřím a pouštím jej zpět. Asi měl pravdu, že tady jsou krásní karasi.
Po hodině totálního klidu přichází další záběr. Táhnu viditelně pěknou rybu. Bohužel v místě kde jsme chytali jsou ve vodě obrovské betony. Nevím jak, rybě se pod jeden podařilo zajet a má 0,15 se o beton utrhne ani nevím jak. Ještě, že mám montáže dělané tak, že po utržení zátěž okamžitě padá ze silonu. Hodně by mi vadilo, kdyby jej ryba tahala sebou. No a to byl poslední záběr tohoto dne. Celou dlouhou dobu se nic neděje, takže synova předpověď, že si tady zachytáme nevychází. Musím balit a odjíždím domů. I přesto, že jsme toho moc nechytili máme za sebou zase jeden krásný den na rybách!
(příště v batohu určitě nebude stolička, raději budu sedět na zemi)
Konečně krásné počasí! Teploty se šplhají ke dvacítce, dokonce místy i nad dvacítku, tak nečekám a letos o něco dřív než posledních pár roků vyrážím na ryby. Jedu na můj nejbližší revír Petrůvka 1a. Bydlím doslova "za kopcem" cesta mi autem trvá pět minut.
Jdu na dvojku, kde před pár dny byli vysazeni Pstruzi duhoví na rybářské závody. K mému překvapení není u rybníka hodně rybářů. Zřejmě jsem dorazil v době "střídání" tedy ve 12 hod., protože do dvou hodin je rybářů víc než na závodech. Rybník je doslova v obležení.
Sezónu začínám úspěšně po půl hodině, kdy vytahuji letošního prvního kapra. Když jej pouštím zpět do vody jako by tomu nemohl věřit chvíli stojí u břehu. Pak ale mávne ploutví a je pryč.
No a dá se říct, že to bylo pro první den vše, pokud nepočítám jednoho ježdíka, který se mi po chvíli vrhl na háček přichystaný pro pstruha. Ale nijak mi to nevadí, je po letošní téměř dokonalé zimě nádherně. Sluníčko svítí, pohoda a klid, ptáci zpívají... No později se to ale změní, dorazí totiž dva rybáři, kteří bez rádia nemůžou být ani v přírodě! Ne, nemají jej puštěné až nějak extrémně hlasitě, ale přeci jen to tu pohodu trochu ruší. Tak tedy končím svůj první den u vody v roce 2017 a odjíždím domů.
Za dva dny je počasí ještě pěknější, teplota šplhá k 23°C a i když jsem neměl vůbec v plánu jít na ryby, nedá mi to a vyrážím znova. Tentokrát je docela plno hned při příjezdu, ale vidím, že místo kde jsem chytal posledně je volné, tak na něj znova usedám. Po patnácti minutách mám kapra. Všímám si, že někteří rybáři nechápou proč vytahuji podložku na kterou rybu pokládám. Když jej pouštím udivení stoupá - vždyť měl 40 cm... Pak jako přes kopírák ježdík a konec. Tentokrát rádio nehraje, tak sedím, pozoruji přírodu a okolní rybáře. Jelikož rybník je docela malý, tak i slyším kdo si co povídá. V tomto pohodovém rozpoložení se začínám zamýšlet nad tím jak to tady vlastně chodí.
MO vysadí kapry ve velikosti 35 - 45 cm (nebo pstruhy okolo 30 cm), začíná závod kdo jich odnese víc. Každý kapr 40 a víc ( a mám dojem, že i někteří 39 cm, když je druhý a musí se končit) jde do vezírku a rychle domů do mražáku dokud není plný. Ne nejsem zastánce "Chyť a pusť", taky ryby beru domů, protože je manželka doslova miluje (se mnou je to horší...), ale nebudu jich proto brát tolik, kolik je mi dovoleno chytit. Jen to co stačím sníst. V nevýhodě jsme my co na ryby chodíme zhruba 20x za rok, protože jinak musíme chodit do práce. Znám pár důchodců, co u vody sedí denně a doslova u nich platí to o tom mražáku a ještě se tím chválí. Pro nás ostatní toho pak moc nezbude. Nechápu také systém nákupu ryb k vysazení. Opravdu musí být třeba ti kapři jeden jako druhý? Proč se nedávají v různých velikostech? Ti co jsou vysazeni opravdu malí (okolo 20 cm) by získali zkušenosti a nebylo by je až tak jednoduché je chytit. Také věřím, že by MO ČRS nepřišlo na mizinu, kdyby při každém vysazení pustili do revíru i jednoho trofejního nad 70 cm, aby pro ty sportovně založené bylo něco na zvednutí adrenalinu, když má takového kapra na udici. Jasně vím, že se najdou i taková ho..., která takového kapra odnesou domů! Bohužel to už je daň za to, že není těch kontrol u vody tolik kolik by bylo třeba. Také by nebylo špatné se zamyslet třeba nad tím, že by byl ještě víc omezen počet odnesených ryb během jednoho týdne od vody. Jak by bylo krásné chytat ryby celou sezónu, ne jen čtrnáct dnů po vysazení...
Zaráží mne i chování rybářů v jiných směrech. Jednomu se docela dařilo a začali mu brát pstruzi, v ten moment se našli takoví co se stáhli co nejblíž k němu a nahazovali přímo před něj, dokonce tak, že mu udici zamotali! Když někdo něco chytil, nejraději by mu rybu okamžitě vzali a vyhodili jej od vody, prostě viditelně nevraživá atmosféra mezi rybáři. Nechápu!
Další kapitolou jsou rybáři, členové ČRS z Polska, ale o tom až jindy.
Ti co mne znají ví, že nejsem velkým fandou soukromých rybářských revírů, kde se chytá metodou "chyť a pusť". Jak jsem se tedy já dostal k této akci ? Jednoduše, dostal jsem to jako dárek od syna k narozeninám. Říkám si tedy co je vlastně na tom špatného. Nic alespoň to vyzkouším a nikdo nemůže říct, že kritizuji něco, co vlastně ani nevím jak to funguje.
Zadáváme si tedy termín 7./8.10.2016 a molo č.5.
Jak je až neuvěřitelně nádherné počasí ještě týden před akcí. No ale najednou se počasí mění a je to hrůza. Lijáky, zima a na horách dokonce sněží.
Je den před odjezdem. Venku konečně přestává pršet, ale i tak je sychravo, zataženo a zima. Já přesto balím.
Jsou 4 hodiny ráno 7.10.2016. Dobaluji věci, snad jsem na něco nezapomněl. Venku je pořád stejná zima a hnus. V 7.15 odjíždím na vlak do Karviné. Ten má odjíždět v 7.41. Je tomu tak a vyjíždím na čas. Cesta vlakem probíhá bez problémů, navíc v okolí České Třebové se zničeho nic objeví sluníčko a nádherně čistá obloha.
V Kolíně se ke mně přidává můj syn a vlakem pokračujeme do Čáslavi. Z Čáslavi jedeme autobusem do Červených Janovic - Katlov. Máme štěstí, natrefili jsme na solidního řidiče autobusu. Sám nás upozorňuje na to, že po víc jak půl hodině jízdy jsme na zastávce Katlov, ale zároveň nám nabízí, že nám zastaví až na zatáčce. Netušíme. že nám tím ušetří pořádný kus cesty. od "zatáčky" ještě asi patnáct minut jdeme pěšky a konečně docházíme k "Jezeru Katlov". No, jezero je hóódně, hóódně nadnesené ! To by náš rybník Větrov v Závadě musel být "Moře Větrov"! Přicházíme k domku, kde tušíme, že by mohl být správce.
Tušíme správně, jenže tam nikdo není, pokud nepočítáme pejska, který viditelně také čeká až někdo přijde. po chvilce čekání volám na číslo, které je na cedulce na stěně chaty. Ozve se mi správce jezera Katlov, takže vše zatím klape jak má. Po několika minutách přijíždí na čtyřkolce zablácený chlapík a vítá nás. Nejdříve si ověřuje naši totožnost a to zda máme chytání zaplaceno. Vydává nám podložku, desinfekci a podběrák na ryby, který je v ceně povolení. Pak si u něj půjčujeme ještě bivak, dvě židličky, brodicí kalhoty, stojan na udice včetně signalizátorů (protože syn si své zapomněl doma) vše za 550 Kč na den. Čtyřkolkou nám všechny věci přiváží k molu, kde dostáváme loďku, která je taky již zaplacena v povolení.
Zhruba po deseti minutách doplouváme na molo č.5. Lov může začít.
Od vybalení našich věcí do prvního nahození nám trvá zhruba půl hodiny. Teď je na řadě stavba bivaku. V balíku byl trochu zvláštně poskládaný i s tyčkama nevytaženýma z úchytů, ale pomalu ale jistě se nám to daří. Když jsme asi v polovině dorazí za námi správce na čtyřkolce a radí jak máme stavět dál. Využíváme jeho přítomnosti a ptáme se jestli je opravdu možnost, že nám nakoupí v obchodě, jak je uvedeno na stránkách Katlova . Ano, ale poplatek za dovezení je 150 Kč. I přesto toho využíváme, protože jsme si zapomněli cestou nakoupit pití. Zhruba po hodině přichází první záběr na synovu udici. po krátkém zdolávání je na břehu kapr 43 cm. Neuvěřitelně přežraný! Břicho má doslova na prasknutí.
Počasí je docela slušné, svítí sluníčko. Jen kdyby vítr nebyl tak studený. No ale nefouká stále, taže to je v pohodě. Každou chvíli vyskočí nad hladinu opravdu pěkní kapři, několikrát se také těsně nad hladinou objevil hřbet pořádného macka. Správce nám přivezl nákup, takže je vše ok. Několikrát se nám rozezní signalizátory, ale nejsou to záběry. To jen nějaké ryby přejíždí přes náš vlasec.
Přichází tma, ale pod dekou v křeslech je vcelku příjemně. Na obloze svítí nespočet hvězd, takže i počasí je zatím v pohodě. Kolem půlnoci se ale neuvěřitelně ochlazuje, teplota je okolo 1°C. Oblékáme na sebe vše co máme, vytahujeme spacák a přemisťujeme se do bivaku. Je v něm přeci jen o něco líp, protože tam nefouká ten ledový vítr.
Na udicích se nic zvláštního do rána neděje, proto jsme se i trochu v této velmi chladné noci prospali. Ráno přichází za námi jiný správce než kterého jsme již znali. Vykládá s námi o tom jak probíhalo chytání a dovídáme se, že jsme tak trochu po příjezdu způsobili rozruch, protože ostatní rybáři tam již chytali několik dní a dosud nic nechytili, no a my hodinu po příjezdu jsme vytáhli kapra. Takže ryby neberou jen nám, ale i všem ostatním. Ve dvanáct hodin končí naše chytání a my odjíždíme domů.
A zhodnocení závěrem:
Reklama a stránky Katlova hodně zkreslují. Skutečnost je o hodně "obyčejnější" než to vypadá v reklamách a na stránkách. Je to takový normální rybník. Viditelně se o rybník i o ryby velmi dobře starají, horší to už je o rybáře. Téměř žádné zázemí, jsou sice sprchy (v těch jsme nebyli, takže je hodnotit nemůžeme). Suchá WC což by mi ani v nejmenším nevadilo, ale mohly by v nich být záchodové papíry, nebo by rybáři měli být předem upozorněni, že si jej mají sebou přivézt (což nás naštěstí napadlo). Pokud nepřijedete autem není možnost si nikde nic nakoupit.
A co bych udělal jinak? Bivaky bych nechal celoročně postavené na molech a byly by prostě v ceně povolení, které i tak není zrovna nejlevnější. Vždyť i to, že se neustále rozkládají a skládají jim zrovna neprozpívá. V místě by nebyla špatná nějaká rybářská bašta, kde by se dalo ohřát, zajít na kafíčko nebo na oběd. Nelíbilo se mi ani, že na stránkách je napsáno, že cena je za 24 hod. chytání, což není pravda. Od 14.00 do 12.00 hod. není v žádném případě 24, ale 22 hodin! Také to, že je přesně stanoveno v kolik se musí začínat chytat, prostě by to mělo být tak, že si sám zvolím v kolik hodin začnu chytat.
A co mi chytání na Katlově přineslo? Hlavně poznání, že stále ještě hodně vydržím co se počasí týká. Také to, že chytání "chyť a pusť" na velkých revírech není až tak stresující pro ryby jak jsem si vždy myslel. To však i nadále platí pro malé soukromé revíry. Také se mi potvrdilo, že i nadále nebudu na soukromé revíry pravidelně chodit. V žádném případě ale nevylučuji, že se třeba v příštím roce na soukromý revír zase podívám. Alespoň jej zase budu moci ohodnotit. Celá tato výprava ale určitě byla pro mně velký zážitek i když jsem nic nechytil
V letošním roce jsem poprvé vyrazil k Petrůvce, kdysi dávno k mému nejoblíbenějšímu rybářskému revíru, kde byla téměř jistota slušného úlovku. Hned první místo, kde jsem k Petrůvce přišel byl pro mně doslova šok. Téměř, bez vody.
Kdysi voda byla doslova několik desítek centimetrů od hrany břehu. Postupem času se koryto prohloubilo na tolik, že teď jsou z toho metry. Na další fotce je to krásně vidět, kde kdysi voda tekla, kde je teď a také kolik vody chybí prioti normálu.
Okolí Petrůvky je zarostlé bujnou vegetací, většinou takovou, že se k vodě nedá ani dojít. Jo kde jsou časy, když byly okolo celého toku Petrůvky vychozeny chodníčky, vegetaci regulovala velká stáda krav místního JZD (zemědělské družstvo pro ty kteří už tento pojem neznají).
Příroda a kvalita vody je v naprostém pořádku. Objevili se zde bobři, kteří v Petrůvce nikdy nebyli.
Škoda, že na ni nepostaví pořádné hráze, když to nejsou schopní udělat lidé...
Vzhledem k hloubce koryta by bylo několik jezů záchranou Petrůvky, zvětšila by se hloubka, zadržela voda v krajině (což je v současné době vzhledem k zvyšování teplot a suchého počasí problém o který by se vodohospodáři měli zajímat) a tím by se mohly do Petrůvky vrátit druhy ryb které v ní v mém mládí žily v obrovském množství.
Teď se dají ještě chytit vcelku pěkní tloušti, přemnožení okouni dorůstající maximálně 10 cm pleníci poslední zbytky potěru plotic, hrouzků, jelců proudníků a karasů. To je téměř celý výčet druhů ryb které se ještě tady vyskytují. Kde jsou štiky i trofejní okolo 1m, candáti, úhoři, cejni, kapři, jelci jeseni, kteří zde byli ve velkém množství? Mohli by se konečně nad tím kopetentí lidé zamyslet... Také rybářská stráž by se tomuto revíru měla víc věnovat. Pytláků kolem Petrůvky potkáte víc než ryb v Petrůvce, pokud to tak půjde dál, nebudou tam už ani ti tloušti...
Ze zaměstnání jsem dostal rekondiční pobyt v lázních Poděbrady. Jelikož nepatřím mezi ty co volný čas mezi procedurami tráví v hospodách, rozhodl jsem se vzít sebou rybářské nádobíčko a doplnit svou aktivitu mimo vycházek po městě a okolí také chytáním ryb.
10.5.2016
Vyrážím hned po obědě ve 13.00 hod. Po zhruba 2 km chůzi přicházím k Polabeckému ramenu (revír 411054 - Labe 22). Viditelně navštěvovaná rybáři podle vysezených míst, ale v době mého příchodu jsem byl úplně sám (později dorazili ještě dva rybáři). Na první pohled nádherná voda, plná života. Každou chvíli se projeví i větší ryba. Jsem nadšený a začínám chytat. Bohužel první nepříjemností je zjištění, že žížaly které jsem si přivezl nepřežily. No ale co dělat i tak je napichuji na háček a nahazuji na plavanou. Druhou udici mám nahozenou na položenou. Bohužel záběry nepřichází. Na položenou měním všemožně nástrahy - nic. I na plavanou se rozhoduji chcíplé žížaly vyměnit za umělé naložené v dipu, ale také nic. Přichází sedmnáctá hodina a já musím balit bez jediného záběru, protože v lázních máme večeři. I když den nebyl úspěšný, byl jsem spokojený s odpočinkem v krásném prostředí.
14.5.2016
Tak a je sobota. Den kdy mám pouze jednu proceduru, takže mi konečně zbude čas na ryby. Tentokrát padla volba na Kmenovo rameno. Vyrážím hned po obědě. Po zhruba třech kilometrech chůze dorážím na místo. Dýchne na mně úplně jiná atmosféra - divočina. Dostat se k vodě je trochu náročnější, ale není to zase tak velká katastrofa, zvládnout kopřivy po pás a je to. Cestou se zvyšuje adrenalin při pohledu na rozrytou zem divočáky...
A jsem u vody. Přesně opačný první dojem. Totálně mrtvá hladina. Příroda v okolí ale jedinečná! Nahazuji první udici na položenou, pak druhou na plavanou. Neuplynou ani dvě minuty po nahození na plavanou a z ničeho nic splávek mizí pod vodou. Sekám a na konci cítím rybu, no ale u mně zákon schválnosti funguje na sto procent. Po prvním otočení kličkou navijáku cítím jak se mi něco seklo a nemůžu dál navíjet. No jo, vysoká tráva se mi přimotala do silonu! Než se mi ji podaří vytáhnout ryba mizí.
Pak nastává klid. Asi po půl hodině se přede mnou na hladině objevuje opravdu velká ryba, tvarem těla mi připomíná jelce jesena, ale ta velikost...? Záběry stále nic, tu si v klidu asi dva metry ode mně propluje kapr odhadem sedmdesát centimetrů (stačím ho vyfotit, ale moc na fotce není vidět - fotku možno najít mezi ostatními fotkami k tomuto článku). Pak ještě projedou jen o něco menší další dva kapři, ale záběr ani jeden. Po čtyřech hodinách to bez jediného záběru vzdávám a odcházím. Cestou mi to ještě nedá a na chvilku nahazuji přímo do Labe. Není to o nic lepší, tak balím. Když mám již jednu udici sbalenu a chystám se sbalit druhou, přichází na ni záběr. Zhoupnutí a pak prudká rána do udice. Sekám a vím že tam ryba je. Zároveň ale vím, že to není nic velkého. Za chvilku z háčku sundávám asi dvaceti centimetrového sumce, kterého zlákala žížala. Udici hned sbalím a definitivně dnes končím. Takže zase žádná sláva.
17.5.2016
Tak a zpátky se vracím chytat do Poděbrad na Polabecké rameno. Život ve vodě je opět vidět. Chvilku po nahození vytahuji Cejnka malého, což se po chvíli opakuje i na druhou udici. Pak nastává asi půl hodinová pauza v braní. Přichází záběr, vytahuji Sumečka amerického. Těch sumečků je pak ještě několik zhruba ve čtvrthodinových intervalech po sobě. Asi po třech hodinách chytání nastává hodinový klid bez záběru. No a já musím pro dnešní den končit.
18.5.2016
Tak a je tady poslední den mého chytání v Poděbradech. Dnes vyrážím přímo na tok Labe. Zhruba po půl hodině chytání mám první záběr. Vytahuji asi 20 cm Okouna. Těch okounů je nakonec šest a po třech hodinách chytání končím.
Chytání v Poděbradech i Kolíně se mi moc líbilo i když jsem se nějakých výrazných úlovků nedočkal. Krásná příroda, vody plné života... To u nás na Karvinsku není vidět (v minulosti ale bylo), že by byl na hladině neustále vidět život. U nás klidně sedíte u vody tři hodiny a na hladi nic, ani kroužek se neudělá. Ale abych Poděbrady jen nechválil. Setkal jsem se tady s velmi špatným značením revírů. U nás téměř u každé možné přístupové cestě k revíru najdete třeba na stromě cedulku s označením revíru, v Poděbradech ne, ať jsem k revíru přišel z kterékoliv strany nic. I v Kolíně to bylo v pořádku, přicházíme k Legerovu ramenu a už z dálky vidím cedulku s označením. Tady v Poděbradech by se měli nad sebou rybáři zamyslet. Jediné co dokázali označit byly mini cedulky, že na těch nejpěknějších revírech se nesmí chytat na celosvazové povolenky.
I tak ale pokud budu mít možnost, rád se na ryby do Poděbrad vrátím.
Dnes jsem vyrazil z Poděbrad na ryby za synem do Kolína. Vlakem je to co by kamenem dohodil. Z Poděbrad jsem vyrazil před druhou hodinou odpoledne, protože syn byl dopoledne v práci. Sešli jsme se na nádraží a vyrazili k nedalekému toku Labe. Všude je vidět plno ryb, mezi kterými jsou i docela slušné kousky.
411 056 LABE 24A
První ryba přichází mému synovi téměř okamžitě po prvním nahození - karas okolo 30 cm. Chvíli na to já vytahuji malého sumce (kolem 30 cm). Kolik těch sumců v Labi je? Ať chytám kde chytám všude jsou tito malí sumci. Syn pak ještě vytáhne 5 karasů okolo 40 cm, já samozřejmě nic. Začíná mi ale docházet kde dělám asi chybu, že mi ryby berou tak málo, no uvidíme v budoucnu. Bohužel tady to už nevyřeším, nemá sebou svou běžnou výbavu, ale nouzovku. Tak tedy až přijedu domů...
Častým vytahováním karasů mým synem dochází k vyplašení ryb a přestávají brát. Odcházíme tedy na nedaleké Legerovo rameno. Ani tak ne na ryby, ale aby mi syn ukázal kam na ryby chodí. Ještě jsem nikdy před tím v Kolíně na rybách nebyl.
První dojem velmi příjemný nádherně udržované prostředí. Zřejmě i proto, že zde má své sídlo Kolínská MO ČRS. Voda při pohledu na hladinu bez jakéhokoliv života. Konstatuji, že vidět ryby je tady jako u nás v Prstné. Syn mi to ale razantně vyvrací, že prý je tady ryb daleko víc. Když už jsme tady tak také nahazujeme i když už nemám hodně času a mohu chytat pouze hodinu, pak už mi jede vlak zpět do Poděbrad. Opravdu krásné prostředí, klid... No a klid i na udicích. I tak s dobrými pocity opouštím Kolín a určitě se sem ještě na ryby zase někdy vrátím. Hlavně proto aby jsem si prohlédl další revíry, kterých je v okolí Kolína nezpočetně.
Ryby jsem začal chytat před víc jak čtyřiceti lety. V té době se o nějakém "Chyť a pusť" vůbec nemluvilo. Rybáři téměř všichni své ryby brali domů na jídlo a přitom v našich vodách bylo ryb nesrovnatelně více než dnes. Já sám ryby sice jím jen vyjímečně, nejsou prostě to mé pravé oblíbené jídlo, ale klidně si pro svou rodinu rybu domů vemu. Není to něco zač bych se styděl. Neberu ryb takové množství, které by jsme okamžitě nespotřebovali. Vždyť zmražená ryba není pro ty co je rádi jí už to pravé. Samozřejmě nesouhlasím z názorem, který jsem nedávno četl v jednom rybářské časopise, že bere ryby i na krmení prasat - to je prostě hnus! Také souhlasím s horní mírou ryb - stanovil bych ji u všech druhů. Velká ryba stejně není k jídlu. Jednou v životě jsem to udělal a vzal kapra 75 cm (v té době ještě horní míra nebyla). Místo masa měl v sobě absolutně nejedlý červený rosol. Tehdy jsem si sám stanovil svou horní míru kapra - kupodivu úplně stejnou jaká byla stanovena po docela hodně rocích oficiálně. Každý má radost když chytí trofejní rybu, tak proč to neumožnit dalším. Souhlasím i s "Chyť a pusť" na přehradách, řekách a obrovských rybnících, kde je malá pravděpodobnost, že jednou chycená ryba bude znovu chycena do týdne.
Jinou kapitolou, je pro mne "Chyť a pusť" na soukromých rybnících. Zde jsou ryby jen nástroj zisku a nikomu nezáleží na nich samotných. Rybník, často né moc větší než komorové rybníky, je zarybněn trofejními kusy (nejednou nelegálně chycenými na svazových revírech) a za poplatek si každý může ulovit svou "trofejní" rybu. Že je to ryba, která je z vody neustále vytahována a zase vrácená nikoho nezajímá. Nevím jak by vám vy ušlechtilí rybáři co na tyto revíry chodíte bylo, když by vám někdo i několikrát týdně zarazil háček do pusy,tahal za ní několik metrů, podržel několik minut pod vodou ... A to vše jen proto, že máte hlad a chcete se najíst!
Co děláte vy ochránci přírody? Chcete rybářům určovat jak se mají starat o své rybníky, ve kterých je nějaká žába, čolek, pták, který by tam stejně nebyl kdyby právě rybáři tyto rybníky nevystavěli, ale toto doslovné týrání ryb vám nevadí!!! Je mi z toho smutno a je mi úplně jedno jaké reakce na tento článek budou. Je to můj názor, za kterým si stojím!
Počasí: jasno, teplota 22° C, vítr střídavě od bezvětří až po docela slušný vítr
Revír: Olše 3A - 1
Tlak: 1014,2
Před pár dny jsem otce vytáhl konečně na jiný revír - Kozinec. Bohužel já jsem tam chytil pouze pár okounků (alespoň jsem mohl přinést domů svému sumci nějakou mňamku) a tři karasy. No a otec byl celou dobu bez jediného záběru. Taky jsem si to vyslechl! Celou dobu lamentoval, jo kdyby jsme šli do Závady (Olše 3A - 1), tak tam by brali alespoň Cejni!
No tak jsem jej tam tedy opět, jako téměř celý letošní rok dnes vzal. Já tam sice nejezdím rád, protože jsem tam zase pro změnu já vždy téměř bez záběru. Pro mně překvápko přišlo, když jsem měl hned po nahození první udice záběr (ani jsem nestačil nachystat druhou). To u mně není v Závadě normální... A také nebylo i dál. Měl jsem téměř jeden záběr za druhým, sice sami Cejni, ale byla zábava. Po dvacátém Cejnovi jsem to přestal počítat. Uvědomil jsem si, že jsem byl vlastně za chvilku centrem pozornosti téměř všech ostatních rybářů, protože ti měli tak maximálně čtyři záběry za celý den. Jo a otec? Ten za celou dobu co jsme tam byli měl jeden záběr, jednoho Cejna a jen tak potichoučku lamentoval Kozinec nebo Závada je to úplně jedno...
Na ryby jsme vyrazili s otcem ráno v pět hodin, takže už o půl šesté jsme chytali. Do půl deváté se nedělo vůbec nic, tak jsem pozoroval, jak všichni okolo mají nastraženo na sumce, protože se jich tam v poslední době pár chytlo a docela slušné délky. Samozřejmě když byla nuda, tak jsme se s otcem dali do debaty o všem možném. Mimochodem otec měl taky nastraženo na sumce - já byl asi jediný kdo neměl. No a když jsme si tak povídali, došlo až na to, že jsem si koupil jedno pořádně drahé plovoucí boilies a dosud jsem na něj nic nechytil a na internetu jsem o něm četl, že na něj víc berou sumci než kapři. To byl samozřejmě impuls pro mého otce aby mě přesvědčil ať jej nastražím na jednu udici. Asi po patnácti minutách mi bez jakéhokoliv varování udice doslova vystřelila z vidliček a byla v rybníku. Na nic jsem nečekal a tak jak jsem byl oblečený v maskáčích jsem za ní skočil do vody. Naštěstí jsem ji chytil a pro jistotu ještě zasekl. Co nastalo jsem ještě nezažil. Tah byl neuvěřitelný, jako by mě tahal motorový člun. Po chvilce jsem si říkal, že asi bude pohodlnější když z vody vylezu a budu rybu vytahovat ze břehu. Stál jsem v ní totiž po pás tak jak jsem tam vběhl (horní část jsem měl ještě suchou). Začal jsem tedy couvat. Jenže v momentě, když jsem měl jednu nohu zvednutou to co bylo na druhém konci vlasce pořádně potáhlo. Dno na kterém jsem stál byl betonový panel pořádně obrostlý řasami a tak mi druhá noha podklouzla a já byl v momentě celý pod vodou. Bohužel na okamžik když jsem byl pod vodou jsem povolil silon a ryba byla pryč. Co to bylo velký kapr nebo velký sumec (což bylo podle síly tahu pravděpodobnější), to už se bohužel nikdy nedovím...
Až když se vše uklidnilo, mi došlo - jak to, že se neprotáčela cívka? Vždyť vždycky zkouším jestli je brzda dobře nastavená. Po dodatečném ověření zjišťuji, že se netočí ani když je úplně povolená. Po rozebrání zjišťuji, že ji zablokoval kamínek, který se mezi ni dostal - jak to nevím. Pro příště vím, že raději několikrát zkontrolovat jestli se cívka točí a lépe zajistit udici proti stažení rybou i když její zajištění pro běžnou rybu by určitě stačilo.
Na naší webové stránce používáme cookies. Některé z nich jsou nutné pro běh stránky, zatímco jiné nám pomáhají vylepšit vlastnosti stránky na základě uživatelských zkušeností (tracking cookies). Sami můžete rozhodnout, zda cookies povolíte. Mějte prosím na paměti, že při odmítnutí, nemusí být stránka zcela funkční.
